Již od roku 2012 se v ČR koná Běh pro Gambii. Konkrétně dne 20. 10. 2012 se uskutečnil první Běh pro Gambii v Ostravě – Bělském lese. Jedná se o fundraisingovou akivitu, která podporuje projekt Kola pro Afriku. Jejím cílem je získat finance formou sponzorských běhů. V rámci této akce běží především studenti základních a středních škol i vysokoškoláci. Najdou se i malé děti z mateřských škol. Zakladatelé projektu kola pro Afriku Roman Posolda a Richard Gazda tuto aktivitu odkoukali od světových organizací v Anglii a chtěli ji realizovat také u nás. K této aktivitě se pak přidala Mgr. Michaela Böhmová, zástupkyně ředitelky ostravského Gymnázia v Hrabůvce, která tento běh poprvé společně se zakladateli zorganizovala. Na první běh v Ostravě přišlo kolem 60 běžců. Běžci měli uběhnout tolik kol, na kolik stačili. Na oděvu měli umístěnu tabulku, kde byly kolonky na zápis uběhnutých kol. Jedno kolo měřilo 920metrů. Běhali nejen nejmladší předškolní děti, ale také studenti i lidé středního věku. Akce byla velmi vydařená. Do této aktivity byl zapojen také sponzor, který za uběhlé kolo dal určitou částku a tu vynásobil počty uběhlých kol všech běžců. Vyběhaná částka pomohla realizovat převoz kol do africké Gambie. Jelikož se mně tato aktivita líbí, rozhodla jsem se uskutečnit rozhovor s její spoluorganizátorkou a zástupkyní ředitele Gymnázia, Ostrava-Hrabůvka, Mgr. Michaelou Böhmovou.
Co byste o sobě řekla?
Co bych o sobě řekla? Že ač občas děsně brblám, jsem vlastně strašně šťastný člověk. Minimálně proto, že dělám práci, kterou jsem bez nadsázky chtěla dělat skoro od mimina – a to učit. Už 16. rok učím na Gymnáziu Ostrava-Hrabůvka češtinu a dějepis a poslední dva roky dělám i zástupkyni ředitelky, což je další obrovská výzva k novým seberealizacím. Potřebuji cítit, že moje práce má smysl, že mohu našim studentům něco dát a že jim to chci dát. Miluji práci s lidmi a od toho se odvíjí i mé další zájmy – angažování se pro charitativní akce, sport, a to i ve velmi bláznivých podobách, jako je zdolávání Lysé v co největším počtu výstupů za rok, dále miluji knihy, cestování a zajímavé lidi kolem sebe. Neumím sedět s rukama v klíně, a čím méně stíhám, tím jsem spokojenější, takže vyjít se mnou a sama se sebou je někdy těžký oříšek 🙂
Jakým způsobem jste se dostala k projektu Kola pro Afriku?
Kola pro Afriku jsem viděla na ČT a jako velkou cyklistku mě tento projekt ihned zaujal. Tehdy jsem si ale myslela, že na gymnáziu otevřeme sběrné místo, lidé k nám budou vozit kola, my je předáme, a hotovo. Opak se stal pravdou. Poté, co jsem Romana s Richardem uhnala, aby mě vzali na vědomí, se rozjela spolupráce v mnohem větším rozsahu, která trvá dosud. A přestože letošní rok je hektičtější než jiné a sebekriticky přiznávám, že Kola nestíhám, jak bych chtěla, spolupráce pokračuje, projekty jedou a od ledna se vrhám do dění zase, až se mi za kolem bude prášit 🙂
Co předcházelo vzniku akce Běh pro Gambii, kterou jste začala organizovat?
Akci Běh pro Gambii jsem nezačala organizovat já. Kluci z Kol ji odkoukali od světových organizací v Anglii a nechali se inspirovat. Já jsem ji jen převedla na možnosti škol. Naše gymnázium začalo organizovat běhy v Ostravě, začali jsme zvát jiné školy, a hlavně zapojovat do organizace samotné studenty.
Jakým způsobem jste do toho zapojila školu, jejich žáky, ale i další školy?
Odpověděla jsem vlastně už v předchozí otázce, spolupráci s naším gymnáziem jsem rozšířila na organizování akcí pro jiné školy a začala razit heslo Děti dětem – děti svou aktivitou u nás pomohou ke vzdělání dětem v Africe. Musím navíc říct, že studenti u nás ve škole jsou skvělí, stejně tak kolegové. Kdybych z jejich strany necítila podporu, nadšení, skončila bych po první akci. Už první běh se ale odehrál v tak skvělé atmosféře a domů jsem odcházela sice unavená, ale s tak skvělými pocity, že nešlo nepokračovat.
Co bylo k uskutečnění této akce nejtěžší?
Nejtěžší? Byrokracie v získávání povolení pro akci. Ale i s tím si člověk dokáže poradit. Vše ostatní jsou mnohem více radosti než starosti.
Jakým způsobem byli žáci motivováni a co je tato aktivita měla naučit?
Žáci jsou motivováni společnou aktivitou, tvůrčí nebo sportovní činností v opravdu skvělé atmosféře, propojují se zde děti s rodiči, svými učiteli… Naše děti nejsou sobecké, bez zájmu, stačí jim jen nabídnout možnost, jít do toho s nimi, nepoučovat, nevnucovat, jen ukazovat cestu a oni se po ní vydají a vezmou na ni i další.
Jak tento Běh pomohl projektu Kola pro Afriku?
Děti si na svůj běh hledají sponzory nebo sami přispívají libovolnou částkou, nejčastěji podle počtu uběhnutých koleček, a ze získané částky se hradí přeprava kol dětem do Gambie.
Uvažujete ještě o jiných aktivitách, které by podporovaly tento projekt?
Aktivit je spousta, se svými studenty jsem už uskutečnila Odpoledne v rytmu Afriky, Tretru pro Afriku, Vánoční řetěz pro Afriku, pomáháme na Colours of Ostrava, organizujeme a každoročně stavíme Sněhuláky pro Afriku…. A přijdou určitě další akce, fantazie a chuť neopadá.
Jakým způsobem je tato aktivita publikovaná a propagovaná?
Běhy si propaguje organizátor akce, jak se dá. Neinvestujeme do reklamy, ale šíříme informace letáčky, na fb, webu, posíláme nabídky do škol. Nejsme mediální magnáti, takže skromnými cestami, a hlavně kladným ohlasem z akcí, se snažíme získávat další nadšence.
Jaké plány máte do budoucna, co se týká Vaši činnosti i Vaší práce?
Vlastně nic neměnit. Dělat stále věci, které mě baví, plnit si život výzvami. A ač to bude znít jako klišé, tak vidět hlavně lidi kolem sebe, nic nevzdávat a každou příležitost vysát do morku kostí.
Autor: Dana Mičolová